Cestu jsme začali po vyspání a dobré snídani v hotelu Sport v Kralupech nad Vltavou u Masarykova mostu na levém břehu Vltavy. Pěkně podél vody po Dvořákově cestě.

Na jedné straně Vltava a na druhé straně ve svahu nad námi železniční trať. Příznivci železnice poznají na obrázku tunel blízko Kralup na trati Praha – Děčín. Tímhle tunelem jsme jezdili vlakem z Děčína do Prahy. A taky na koleje do Ostravy.

Prvním městečkem byla  Nelahozeves, rodná obec skladatele Antonína Dvořáka. Vedle domu Antonína Dvořáka na levé straně je krásný, ale částečně oprýskaný zámek. Ten je teď zase v rukou Lobkowiczů. Je přístupný veřejnosti. My jsme se otočili vpravo a šli malý kousek po silnici, než jsme zabočili do kopečku v lese.

Na kopeček jsme šli úzkou stezkou. Nahoře jsme se museli zaslouženě trochu posilnit kvalitním rumem, abysme měli dostatek sil na další kilometry. Prostě romantika.

Ale ne nadlouho. Pak totiž začala ta méně hezká část cesty. Výhled nebyl úplně exkluzivní. V dáli bylo totiž ohromné smetiště. No někam se to holt dávat musí, no.

A další neromantický přírodní prvek Mero – MEzinárodní ROpovody – jediný přepravce ropy do ČR. Tak snad jsou ty zásobníky plné.

A pak už začalo pole a viděli jsme důležitý bod na naší cestě – ŘÍP.

Podél trati jsme viděli konečně vlak a taky jeden předělaný vagon na bydlení.

Pokračovali jsme pěkně podél Vltavy. Když je zamračeno, je to úplně jiný pohled. Ale taky pěkný. Ty mraky na hladině.

A Říp byl zase blíž. Ve vesnici pod Řípem měl být dokonce pivovar.

Ctiněves – pivovar tam byl, ale nám se už nechtělo zacházet. Velká škoda, že nebyl trochu dřív! Jinak je to moc hezká a udržovaná vesnice. Prý je tu pohřben Praotec Čech, ale hrob zatím nenašli. Tady jsou vesnice buď celé hezké, nebo celé hnusně zanedbané. Čím to je, že se sejde stejně naladěná parta v jedné vesnici?

Mají tu nejen upravenou náves a hřbitov, ale bydlí tu i lidi se smyslem pro humor. Teda snad.

Na Říp to bylo ještě hodně do kopečka. Ale přeci jen už jsme měli větší kondici než v době covidu a docela jsme to zmákli.

A pod Řípem se udělalo ještě hezčí počasí. Těšili jsme se na krásný výhled.

Do kraje jsme se rozhlédli z Pražské vyhlídky, která byla na naší červené trase. Ještě je po obvodu hory Roudnická a Mělnická vyhlídka – podle měst, na které se kouká.

Na Řípu nás potěšila otevřená hospůdka. Moc hezká a teplíčko. Měli tady jen pivo Cvikov a to ještě zelené. Horší neznám, ale po téhle tůře mi docela chutnalo. A zelňačka bodla. Cena vysokohorská.

Z hospůdky jsme si šli vyfotit rotundu. To byl u mě pokrok. Při první této túře jsem tam od hospody už nebyla schopná dojít. Ťukli jsme si rumíkem a vyrazili jsme dál.

Alejí jsme sešli z Řípu. Dole byla výstava, jak komunisti zničili venkov. Po tom, co jsme si prošli vesnice od Kralup až po Říp, tak nevím, jestli jsou na tom teď lépe. Vždyť tu nejsou ani hospody! Ubytování jsme měli v Krabčicích v penzionu Mánes. Nic nám tam nechybělo. Jen restaurace vedle měla zavřeno, protože zrovna jeli se stánkem na Zahradu Čech do Litoměřic. Škoda, večeře a snídaně je vždycky zpestření cesty. Tak nás zachránil Vietnamec ve vedlejší vsi. Na tyhle kluky je prostě spolehnutí.