7. den: Rennes a Redon

Po nenáročném dni jsme naplánovali zase trochu delší výlet. A to do Rennes, hlavního města Bretaně. Cesta vůbec neutíkala jako všechny cesty tady. Žádná velká silnice a samý kruháč.

Zaparkovali jsme v postranní ulici a vyrazili jsme k office de tourisme. Větší město, více špíny a více divných lidí. Takže první dojem nic moc. Vzali jsme si mapu a šli podle bodů, které jsem naplánovala. Hned vedle office byla Bazilika Saint-Aubin en Notre-Dame de Bonne Nouvelle. Je prý pořád nedokončená. My jsme to teda nepoznali. Je to taky nejvyšší klenutý kostel v Bretani. Pokladem tam je obraz „Bonne Nouvelle“ z kláštera jakobínů; „slib“, model města ve stříbrné barvě; figurální vitráže evokující epizody z historie Rennes a Bretaně. My jsme se to teda teprve potom dočetli.

Pokračovali jsme přes náměstí Sainte Anne uličkami historického centra. Rue Saint-Michel má být prý něco jako Stodolní. To mi tak nepřišlo, restaurace a bary jsou tu všude. Prošli jsme Rue Champ Jacquet se sochou Jeana Leperdita. Ten tu byl asi v minulosti starosta. Nemohli jsme minout ani Place des Lices, kde se konají ohromné trhy. Stejné to mají ve Vannes. Ale ten den tu žádný nebyl. Asi ale nemůžou být tak ohromné,jak psali, protože zase tolik místa tu není.

Katedrála Saint-Pierre de Rennes je opravdu krásná. Nemá tolik vitráží, ale má nádherně malovaný strop a je trochu jiná než ostatní. A mají tam nádherné velké varhany. Je také sídlem arcibiskupa.

Potom jsme zamířili přes hlavní nákupní třídu Rue de Bastard k Place de la Mairie. Na jedné straně náměstí je radnice a na druhé opera. Bylo tady i hodně lehátek, kde si mohl každý odpočinout. Sedli jsme si na lavičku a hledali nějakou dobrou restauraci na oběd, ale nějak se nám nedařilo. A tak jsme tomu nechali volný průběh. Když na něco narazíme, najíme se, jinak si dáme bagetu z auta. Ale  to vlastně rovnou znamená – dáme si bagetu – protože do restaurace, o které nevíme, jaké má hodnocení, nejdeme.

Dalším náměstím bylo Place du Parlement de Bretagne. Je tady původně palác bretaňského parlamentu a nyní je to odvolací soud. Dočetli jsme se, že v roce 1994 tahle budova vyhořela kvůli rybářům.  To jsme úplně nechápali. Ale bylo to tak, že ceny ryb se hodně propadaly. A tak rybáři tady demonstrovali a při střetu s policií odpálili nouzové světlice používané na člunech. Došlo k požáru, který zničil střechu, kanceláře, knihovnu a tisíce spisů. Všichni Francouzi z toho nakonec byli v šoku.

Poslední zastávkou v Rennes byl park Thabor. Cestou jsme ještě prošli zahradou s palácem St. Georges. Upravená zahrada s hezkou stavbou. Ale park Thabor byl ještě větší zahrada (nesmělo se tam na trávník) a vzadu byla oranžérie. Před východem z parku bylo občerstvení, tak jsme si dali pivko a pak už jsme se vrátili k autu.

Cestou do Rennes jsme viděli ceduli s městem Redon – historické město. Protože cesta domů vedla přes Redon, zastavili jsme se tam. Malé městečko s katedrálou a pár hrázděných domů. Některé byly dost našikmo.

Cesta do Pornichetu za zpěvu Haničky Písničky neutíkala a byli jsme po ní úplně mrtví.