1. den Nantes

Druhý den ráno jsme posnídali obloženou bagetu ( původně na cestu) s čokoládovou tyčinkou a vyrazili jsme do města.

Hned vedle bytu byl Zámek bretaňských vévodů Château des ducs de Bretagne. Postavil ho v 15. století František II., poslední vévoda z Bretaně. Ve stavbě pokračovala jeho dcera, vévodkyně Anna Bretaňská, která byla dvakrát královnou Francie. Opevněný zámek  je pevnost a ukrývá v sobě rezidenční palác postavený z tufových kamenů. Kameny jsou tady z okolí. V místech, kde se kameny těží, je  i vesnička, kde jsou jeskynní domečky jako z Pána prstenů. Tam jsme ale nebyli.  Opevnění kolem zámku má tvar nepravidelného pětiúhelníku a okolo je vodní příkop, přes který vede do pevnosti padací most. Budova byla  využívána různě –  jako vězení, kasárna i zbrojnice. Teď je tam Historické muzeum města Nantes. Zámek jsme si prošli po ochozu ze všech stran.

Docela ošklivým parkem jsme potom prošli k největší katedrále Svatého Petra a Pavla v Nantes. Na tu jsme se těšili. Ale – do roku 2024 se opravuje. Takže z venku velká, hezká, ale jinak nevíme. Potulovalo se tu hodně bezdomovců. Vzhledem k tomu, že jsme se před odjezdem dočetli, že Nantes je druhé nejnebezpečnější město Francie, tak jsem tam chvílema neměla dobrý pocit. Sama bych se tam projít nešla. Do pekárny za roh jsem se teda odvážila.

Potom jsme zamířili do dalšího kostela Église Sainte-Croix, Vedle na náměstíčku byl bleší trh. A měli tam asi všechno, co doma našli. I rozbitý hračky, co bych hodila rovnou do popelnice. Kostel má jednu z nejhezčích zvonic a byl tu pokřtěn Jules Verne rok potom, co se tu jeho rodiče brali.

Nechtěli jsme si nechat ujít výhled z věžáku Tour Bretagne z 32.patra. Ale tahle hnusná budova, která vypadá jako vyšší a hubenější Centrotex v Praze, byla asi už dlouho zavřená, kolem chodili divný lidi a Nantes jenom hyzdí.

Další zastávka byla Bazilika Saint-Nicolas de Nantes. Určitě stojí za to vidět a při návštěvě města bych jí nevynechala.

Měli jsme už hlad a tak jsme se chtěli (naivkové) najíst v restauraci La Ciggale, která je známá svým krásným interiérem. Zamířili jsme tam přes Place Royale a krásnou secesní pasáž Pommeraye až na Place Graslin.

Place Royale má nádhernou fontánu slavnostně otevřenou v roce 1865. Navzdory svému názvu se na náměstí nikdy nenacházela socha panovníka, jako na jiných Places Royale ve Francii , ale má ve městě symbolickou hodnotu a je oblíbeným místem pro umělecká, slavnostní nebo politická setkání. Místo, těžce poškozené během druhé světové války , bylo obnoveno v letech 1945 až 1961. Ale asi jí nějak dodatečně moderně upravili i teď. Jsou tam takové moderní barevné keramické prvky – mořské rostliny? Já bych je teda dala pryč.
Fontána symbolizuje řeku a námořní povolání Nantes. Je tvořena třemi nad sebou uloženými žulovými pánvemi , z nichž jedna na úrovni země tvoří čtverec. Město představuje alegorická socha z bílého mramoru (všechny ostatní jsou v bronzu ) s rysy korunované ženy držící trojzubec. Loiru představuje žena, sedící ve stejném směru jako socha Nantes a vylévající vodu ze dvou amfor . Jeho přítoky symbolizují dvě sochy žen a dvě sochy mužů, napůl ležících a vylévajících vodu z amfory: Erdre , Sèvre , Cher a Loiret . Další sochy symbolizují osm géniů průmyslu a obchodu: foukání vody přes mušle a posazené na delfíny plivání vody přes jejich nosní dírky, připomínají hlavní roli přístavu Nantes v ekonomice města . A tuhle krásu vylepšili těmi moderními barevnými prvky.

Pasáž Pommeraye, kterou jsme prošli, určitě nejde v Nantes vynechat. Má tři úrovně s centrálním schodištěm. Měla u obyvatel Nantes okamžitý úspěch. O pět let později však projekt skončil selháním spojeným s hospodářskou krizí v roce 1848. Společnost byla zlikvidována v roce 1849 .Pommeraye, který investoval celý svůj majetek do podnikání a zastavil značné dědictví své manželky, byl zničený. Poté, co se skryl ve sklepě, zemřel 6. srpna 1850 v Saint-Père-en-Retz. Chudák, ale dneska by měl radost, protože tam chodí všichni turisti.

Na Place Graslin je dominantou divadlo. A naproti divadlu je secesní brasserie  La Cigale , která byla otevřená už v roce 1895. Do  La Ciggale jsme dorazili hladoví , ale byla samozřejmě plná. Protože už nám kručelo pořádně v břiše, začali jsme hledat něco dobrého, nejlépe typického k obědu. Vybrali jsme si Creperii a dali si galetes a cider. Pochutnali jsme si moc a ještě jsme ušetřili 🙂 .

Pokračovali jsme kolem Památníku otroctví na Ile de Nantes – ostrov na Loiře na kterém se nachází slavné muzeum Machines de l’Ile. Od roku 2007  tady vyrábí produkční společnost La Machine v bývalých loděnicích v Nantes velké konstrukce a fantastické mechanické výtvory. Přeci jen se ve městě narodil Jules Verne. 25 metrů vysoký kolotoč Marine Worlds Carousel nebyl špatný. Ale nejlepší  je jednoznačně 12 metrový slon, na kterém se může po ostrově projet 49 lidí. Slon byl fakt bezvadný, škoda, že ho neviděla Elinka. Měl krásně udělané mrkací oči a nejlepší bylo, že z chobotu stříkal vodu. To se líbilo všem, možná nejen dětem.

Z ostrova jsme na druhé straně viděli další kostel s kopulí jako z chrámu Svatého Mikuláše. Byl to Église Notre-Dame de Bon Port. Měl krásnou kopuli i podlahu

Cestou domu jsme si nakoupili dobroty na večeři. Vedle bytu byla restaurace plná štamgastů, kteří se bavili dlouho do noci. Ložnici jsme ale měli na druhou stranu, tak nám to vůbec nevadilo.