Příjezd do Nantes

V pátek 11.8.2023 jsme přistáli v Nantes a přivítal nás drobný, ale intenzivní déšť. Nám to vůbec nevadilo. Dovolená před námi a předpověď slibovala krásné letní počasí. Letiště v Nantes je malé, nenašli jsme tady ani jiná letadla než od společnosti Volotea. S půjčením auta žádný problém. Vzali jsme si auto s automatickou převodovkou, což v zemi s asi nejvíce kruháčema není úplně marné.

Nantes je nyní administrativně v oblasti Pays de la Loire ve Francii, ale  zachovává  si výrazně bretaňský nádech a je také místem, kde bydlela Anna Bretaňská. Taky tady zemřel Louis de Funès a narodil se tu Jules Verne. Proto tu taky mají ten Machines de l’île.

Náš ubytovatel Etienne nám už cestou poradil parkoviště blízko bytu. Když jsme vyšli z podzemního parkoviště, nemohli jsme se zorientovat, kudy je ten správný směr. Hned se nás ale ochotně ujal francouzský manželský pár a dovedl nás až  do naší ulice. Pán vypadal jako otec z filmu Co jsme komu udělali. A pak, že jsou Francouzi nepříjemní.

Byt v Rue Carmélites byl moc krásný. Stará zástavba s velkými prosklenými dveřmi, všechno sladěné a vůbec nic tam nechybělo. Člověk mohl mít chvíli pocit, že je Francouz. A hlavně blízko ke všem památkám.

Etienne nám doporučil restauraci Chez Maman, tak jsme se tam hned vydali na večeři. Chez Maman je tradiční rodinná restaurace. Originální dekorace v Chez Maman  působí útulně a retro, všechny použité věci na výzdobu  dodávají místu nádech restaurace na bleším trhu. Jsou zde obří Playmobily, Igráček ,staré fotky, keramika, třpytivé lampy a neladící nábytek. Jídlo ( tradiční tatarák a svatojánské mušle zapečené s česnekem a bylinkami) bylo moc dobré, víno ještě lepší a obsluha příjemná. A největší bomba – když přinesli nabídku dezertů, bylo to v deskách jako knížka o Martince, kterou pořád čteme. Tak jsme si prostě dezert museli dát. A neudělali jsme chybu. Profiterole či chou à la crème  – odpalované těsto plněné zmrzlinou a polité čokoládou. Polité karamelem už bohužel neměli.