1. den v La Rochelle – objevování města a jeho pokladů

Elisabeth nám tam kromě vína nechala i toast, máslo a marmeládu, tak jsme nemuseli ráno hned řešit nákup. Ale po snídani jsme si dobroty nakoupit sjeli. A pak hned hurá do města.

Rue de Temple lemují polohrázděné středověké domy a krásné renesanční budovy. Některé střechy jsou tvořeny břidlicemi ve tvaru rybích ocasů. Po jedné straně ulice se táhne dlouhé podloubí, kde jsou obchody a obchůdky všeho druhu. Katedrála Saint-Louis je jedním z nejznámějších památek v La Rochelle. Uvnitř katedrály jsou krásné vitráže a varhany.

Na náměstí Place de Verdun (asi největší náměstí ve městě) s typickým kolotočem jsme si dali kafe v Café de la Paix postavené ve stylu belle époque. Je v ní krásná výzdoba (četla jsem, že jsou to dřevěné výrobky v napoleonském stylu), květinové malby, krásné lustry a zrcadla. Georges Simenon, tvůrce komisaře Maigreta, tady napsal mnoho svých knih, Právě na tomhle místě, když bylo oznámeno, že Německo napadlo Francii, k překvapení všech přítomných požádal o láhev šampaňského. Vysvětlil:“ Němci to alespoň nebudou pít“.

Botanická zahrada je tady takový veřejný park s dětskými prolézačkami. Rodiče sem chodí s dětmi relaxovat. Někteří vozí děti na kole i po dvou.

Centrální tržiště v La Rochelle pochází z roku 1834. Má velkou prosklenou střechu, velká okna, hodiny, zvonici. Ve středu a v sobotu ráno od 7 do 13:30 hod je trh po okolních ulicích.

Místní radnice je nejstarší francouzská radnice, která stále slouží původnímu účelu. Je z roku 1298. Se svými detailními řezbami, bílými sloupy, věžičkami a strážní věží vypadá spíš jako palác než radnice. Na fasádě je soška jejího stavitele Jindřicha IV. Elektrický oheň 28. června 2013 zpustošil střechy a rámy historické části budovy, jejíž obnova byla dokončena na konci roku 2019.

Vrátili jsme se do přístavu. La Rochelle se taky říká Brána oceánu. A život je tu opravdu propojen s mořem, uprostřed města je písečná pláž a hned vedle centra je největší přístav plachetnic v Evropě. Odtud také vyrážejí legendární mezinárodní plachetnicové soutěže.

Z přístavu jsme pokračovali ke čtvrti Le Gabut. Z těchto míst je zase úplně jiný pohled na přístav a na věže,
Le Gabut je rušná přístavní čtvrť známá dřevěnými barevnými domy se zářivými barvami. . Úzké uličky jsou lemovány stylovými butiky a hospůdkami, zatímco v tavernách na nábřežích lze zaslechnout živé kapely. Taky tu je plno míst pro nástěnné malby a graffiti, takový street art. . Ještě dál je Akvárium La Rochelle a námořní muzeum. To láká na rejnoky obrovské a modely lodí, zatímco přilehlé nábřeží je oblíbeným místem pro procházky kolem kotvících plachetnic.

Trochu jsem nezvládla trasu, a tak k univerzitě jsme došli ulicemi mezi sklady a dílnami, které patřily staré loděnici. Takže to nebyla úplně atraktivní cesta. Od univerzity do jachtařského přístavu to bylo ale hezké moc. Do starého přístavu jsme jeli námořním autobusem, takovým místním přívozem.

Celý den bylo vedro a navečer začalo být konečně příjemně. Dali jsme si pivo v hospůdce v přístavu a naplánovali si, že druhý den vyrazíme lodí k pevnosti Boyard. Moře zase začalo díky odlivu ustupovat a vykukovat kameny a bláto. Tak velký odliv a příliv jsme zatím nikde neviděli. Tady když je odliv, tak se koupat nemůžete, i kdybyste chtěli. Moře skoro ani nevidíte. Desítky metrů od pláže je bahnité pobřeží a v přístavech stojí lodě v blátě bez vody, A tak je to dvakrát denně. Místní se řídí přesným kalendářem s vyznačeným časem, kdy je voda nejvyšší a kdy nejnižší. Každý den se to posouvá přibližně o půlhodinu. Při odlivu se na mořských farmách sbírá úroda slávek. A sbírají je i místní. To je tady dovoleno a jsou na to přesná pravidla.