2. den: Pevnost Boyard a Île de Ré

Na výlet lodí jsme vyráželi už v devět hodin ráno. Aspoň jsme se prošli do přístavu poloprázdnými uličkami, i když v přístavu už bylo docela rušno.
Lodě s turisty jezdí kolem pevnosti i na ostrov d’Aix, kde turisté stráví celé dopoledne. Je malý, jen 3 km dlouhý a 700 metrů široký ostrov. Tady z trajektů nevyjíždějí žádná auta. Všechno na ostrově vzdává hold Napoleonovi – názvy ulic, náměstí i muzeum. Po prohrané bitvě u Waterloo sem Napoleon přijel ve snaze vyhnout se zatčení. Po několika dnech byl britským námořnictvem zatčený a poslali ho na ostrov Svatá Helena.

My jsme ale na ostrově nevystoupili a pokračovali jsme dál a pak zpět do přístavu La Rochelle.
Z lodi jsme dobře viděli i na napodobeninu majáku na konci světa (J. Verne), na přístav La Pallice, most na ostrov Ré (7916) a taky nákladní lodě plující do přístavu (7924,7930). Do přístavu La Pallice za sezónu připluje okolo dvaceti obrovských výletních lodí s délkou 300 metrů a 28 tisíci pasažéry. Exportuje obilí a importuje ropu a dřevo. Přístav ve druhé světové válce sloužil jako podmořská námořní základna Němců.

Pevnost Boyard je známá z televizní show, která se vysílá už od roku 1990. Stavba pevnosti trvala 56 let a měla původně slouži na ochranu přítoku řeky Charente. Děla v 17. století neměla takový dostřel, aby ostrovy Île d’Aix a Île d’Oléron uchránili před nájezdem nepřátelských lodí. Když konečně v roce 1857 pevnost Boyard dokončili, technika už pokročila natolik, že pevnost už nebyla potřebná. Sloužila několik let jako vojenská věznice, potom chátrala až ji odkoupilo město. Byl to právě Napoleon Bonaparte, kdo pevnost nařídil postavit. Melodie show Pevnosti Boyard nám vyhrávala na lodi, zatím co jsme si ji prohlíželi ze všech stran. Z jedné strany je vedle pevnosti plošina, která slouží pro vykládku filmové techniky.

Oběd jsme si dali doma. Nechtěli jsme se zdržovat výběrem restaurace. A oběd na naší terase byl výborný, navíc s krásným výhledem. Po obědě jsme vyrazili na ostrov Ré.

Ostrovu Ré se říká taky Bílý ostrov podle typických bílých domů s nízkými střechami. Dřevěné okenice mají nejčastěji modrou, zelenou nebo šedou barvu. Takové domy jsou tu skoro všude i na pevnině. Je to čtvrtý největší ostrov Francie. Je asi 26 km dlouhý a 5 km široký.

S pevninou je spojený od roku 1988 impozantním mostem dlouhým téměř 3 km, jehož průjezd je zpoplatněný.

Na jihozápadě jsou písečné pláže, na druhé straně jsou bažiny a kolonie ústřic. Jejich sběrem se tu živí velká část obyvatel ostrova. Jsou tu taky solná pole, ze kterých se získává stále ještě původním způsobem mořská sůl.
Na ostrově byli donedávna pouze Pařížané, novináři a francouzské celebrity. Dneska je už ostrov plný i zahraničních turistů.
Zastavili jsme se na koupání na pláži Le Bois Plage en Ré. Bylo vedro a voda příjemná. A navečer, když už byla přijatelná teplota, jsme si prošli městečko Saint Martin de Ré. Byla tam krásná atmosféra francouzského venkova. A měli tam výbornou zmrzlinu. (

Saint-Martin se rozkládá kolem přístavu plného restaurací, butiků a kaváren, Od přístavu se mírně stoupá ke kostelu (asi těch 20 metrů nadmořské výšky). Okolo pobřeží jsme prošli kolem asi bývalého opevnění až k majáku. A taky je tam muzeum Ernesta Cognaca.

Poslední naší zastávkou na ostrově bylo Fort le Préé. Je to pevnost ve tvaru hvězdy se čtyřmi baštami, z nichž dvě jsou obráceny k moři. Prošli jsme pevnost až na nedalekou pláž a pak jsme se už vydali domů. Bylo krásně, a tak jsme si ještě užili teplý letní večer na terase. Pochutnali jsme si na čerstvé bagetě, krevetách s chilli a dobrém francouzském víně.