Příjezd do La Rochelle

Naše putování po evropském pobřeží zastavil covid v Baskicku. Ale nakoukli jsme tenkrát už i do Francie, do lázeňského letoviska Biarritz a Bayonne. Dva roky jsme se na Francii těšili. V roce 2021 jsme se letadlem nikam vydávat nechtěli, protože jsme nechtěli riskovat covidovou karanténu někde u moře. Proto jsme jeli radši autem do Rakouska, do Bad Ischlu.

V roce 2022 jsme už ale neodolali, i když mě trochu strašily zprávy, jak se při letech často ztrácí kufry. Letištního personálu bylo po covidové pauze málo a cestujících hodně.
Většinou jsme se posouvali při další dovolené tak o 200 km od předchozího ubytování. Když jsem dělala itinerář na tuhle dovolenou, našla jsem zajímavou oblast až kolem Bordeaux. Určitě i níž jsou zajímavá místa, ale žádná pecka.
Ubytování jsem začala hledat až o prázdninách, proto už nebyl tak velký výběr. Ale nakonec jsem našla skvělé ubytování v La Rochelle, městě mušketýrů.

V Bordeaux jsme přistáli už v půl desáté ráno. Už v tu dobu bylo pořádné vedro. Hned jsme šli hledat autopůjčovnu. Ta ale nebyla k nalezení protože se měla jmenovat Key and Go. Jarda se vydal hledat a já čekala s kufry na parkovišti. Když už byl zoufalý, našla jsem konečně, že to půjčení zprostředkuje autopůjčovna Goldcar. A potom už šlo všechno hladce.

Po dvou hodinách jsme dorazili do La Rochelle. Elisabeth byla velmi milá a byt hezky zařízený ve stylu amerického filmu. Obrázky amerických herců, foťáky, kamera…. A hlavně terasa s výhledem na moře. To je jedno z nejdůležitějších kritérií výběru ubytování. Parkování bylo na pozemku u domu. Takže ubytování nádhera a parkování pohoda.

Elisabeth nám doporučila restauraci blízko domu, a tak jsme šli hned na oběd. V Café Corniche jsme si dali rybu a vychlazené pivo. Po obědě jsme vyrazili na druhou stranu směrem do centra města mušketýrů. Cesta vedla podél moře parkem, kolem restaurací a kasina, ale žádná rušná kolonáda.

Znalci Dumasových Třech mušketýrů vědí, že se tu odehrávala část románu týkající se obléhání města nazvaného bašta hugenotů. La Rochelle bylo územím patřícím Eleonoře Akvitánské, která se nejdřív stala francouzskou královnou, ale po rozvodu se vdala za anglického krále Jindřicha II.. La Rochelle bylo chvíli anglickou provincií. Jako bohaté a vlivné centrum protestantů bylo trnem v oku katolické monarchii. Obléhání La Rochelle vedené kardinálem Richelieu muselo skončit pokořením města. Mušketýři stáli z pohledu domácích na opačné straně barikády a nepatří tedy k larochellským hrdinům.

Pro La Rochelle jsou typické jeho věže. Jako první je La Lanterne, věž s lucernou. Sloužila jako maják a orientační bod se svou velkou věží. V 16. století z něj královské námořnictvo udělalo vězení pro lupiče, potom se stala vojenskou věznicí. Dneska je přístupná a je z ní asi hezký výhled. Ale taky je u ní pořád fronta, takže tenhle zážitek jsme si nechali ujít.

Došli jsme do starobylého přístavu, kterému dominují další dvě věže St. Nicolas a de la Chaîne. Podle legendy věž Saint-Nicolas postavila víla Mélusine. Když letěla nad La Rochelle s kameny zničeného hradu, zlomila se jí zástěra. Kameny padaly jeden na druhý a vytvořily Tour Saint-Nicolas. Při stavbě se zabořila do terénu a je nakloněná. Jmenuje se podle ochránce námořníků a mořeplavců. Jmenuje se tak i čtvrť, ve které stojí. Menší Tour de la Chaîne je oválná a je u ní vidět řetěz, kterým se pouštěly lodě z a do přístavu a kontrolovaly povolení na vstup a poplatky.

Historické jádro se středověkými domy, renesančními arkádami a paláci z 18. století se přezdívá „muzeum pod širým nebem“. Protože krámy byly zavřené, šli jsme i na večeři do restaurace. Byla neděle večer a ve všech hospodách úplně narváno. Zamluvili jsme si v jedné s dobrým hodnocením místo na později a šli jsme se projít po městě. Aspoň jsme se mohli pokochat pohledem na přístav a věže.