5. den: St.Lyphard a Vannes a Pénestin a Ponte de Merquel

Ve středu jsme si naplánovali cestu do Vannes vzdáleného 85 kilometrů. Nejsou tu žádné dálnice nebo rychlejší silnice, a tak je to docela štreka. Našli jsme si i další zastávky v menších městečkách.

Saint-Lyphard

Už cestou tam jsme projížděli Saint-Lyphard, kde měla být kostelní věž, z které se kouká na vesničku s domky s doškovými střechami. Na věž se nemohlo, ale v office de turisme nám ukázali, jak se do vesničky Kerhinet dostaneme. Kerhinet je zvláštní svými doškovými chaloupkami, domky s doškovými střechami vyrobenými z rákosí z močálů. Je tu 18 doškových chalup, dvě chlebové pece, umývárna a studna. Po procházce mezi chaloupkami jsme pokračovali do Vannes.

Vannes

určitě stojí za návštěvu. Je to jedno z nejstarších měst v Bretani. Biskupství ve Vannes je známé ze Tří mušketýrů jako Aramisovo sídlo. Leží na severním okraji Morbihanského zálivu, který má být jedním z nejhezčích na světě. A i Vannes je jedním z nejhezčích měst v Bretani.

Do města jsme vyrazili z přístavu. Město je obehnáno středověkými hradbami. Hned u přístavu je Brána Svatého Vincenta. Je pojmenována podle španělského mnicha, který se stal patronem města. Historické centrum s hrázděnými domy má tady svou atmosféru.

Navíc jsme se tady výborně najedli v rodinné restauraci Le Petit Fumoir. Neuspěli jsme totiž v dobře hodnocené restauraci hned u přístavu (naštěstí, měla plastové židle) a v téhle restauraci měli sice ceduli complète, ale protože tam vešel nějaký muž, šla jsem tam taky. Paní byla hrozně milá a domluvili jsme se, že si musíme rychle vybrat (zavírali totiž) a pak můžeme jíst, jak dlouho chceme. Měli 2 druhy denního menu a tak jsme si dali každý jeden. Bylo to výborné a navíc krásně naservírované. Paní nám ještě u každého jídla řekla, co jíme. No co si přát víc.

Potom jsme zjistili, že jsme v místě, kde je na rohu dům, který si všichni fotí. Je na něm pan Vannes s manželkou. Vannes et sa Femme je soubor malovaných řezbářských prací ve tvaru lidských tváří. Pocházejí ze 16. století, i když nikdo neví, proč byly původně vyřezány a své jméno dostaly až na konci 19. století.

Katedrála ve Vannes je asi hezká, ale tam jsme nemohli. Byl v něm velký pohřeb. Potkali jsme u ní Čechy. Taky je to nepotěšilo, když už sem jeli takovou dálku.

Ve Vannes by byl hřích vynechat Jardin des Remparts. Je to zahrada blízko hradeb. Krásně upravené kvetoucí záhony a trávníky. Lidé tu odpočívají nebo sem chodí na koncerty.

Procházku jsme zakončili na Place des Lices. Dříve se zde konaly rytířské turnaje, teď se tam konají už jen trhy. Stojí tam i budova tržnice.

Pénestin

Další část výletu už nebyla taková hitparáda. Jeli jsme do městečka Pénestin, kde měly být krásné pláže s útesy. A taky byly. A navíc bylo pořádné vedro. My jsme měli v autě plnou tašku oblečení- svetry, bundy, kalhoty, ale plavky ne! Takže na narvané pláži jsme vypadali dost divně, že se tam tak procházíme a fotíme. No chybička se vloudí.

Pointe de Merquel

Dál jsme se těšili na Pointe de Merquel – maják v rozbouřeném Atlantickém oceánu. Tak to byl úplně úlet. Byl tam takový minimajáček a kolem vlnky asi jako na Mácháči.