1. den: Cestou do Crozonu

Ráno jsme se v  hotelu Le Colisée krásně nasnídali. Měli tu všechno dobré. Kafe, džus, pečivo. Žádná umělá chuť. Byl tam i přístroj na odšťavování pomerančů, ale to jsem radši vzdala. To bych měla špinavé další triko. Asi už je tu vliv Británie, takže měli i fazole.
Před odjezdem jsme nafotili auto, které je odřené skoro na všech stranách. V papírech z půjčovny taky, takže to snad bude OK.

První zastávka byla Sainte-Anne-d’Auray. Je to nejvýznamnější bretaňské poutní místo, kde se svatá Anna, Ježíšova babička, zjevila oráčovi Yvonu Nicolazicovi. To bylo 25. července 1624 v předvečer svátku svaté Anny. A příštího 7. března našel v troskách kaple sochu svaté Anny. To prý bylo znamení, které dokazovalo pravdivost zjevení. Od té chvíle sem začali chodit poutníci, a to dokonce i Napoleon III., generál de Gaulle ( po něm mají tady snad všechna města pojmenovaná náměstí nebo aspoň ulici) a papež Jan Pavel II. Venku bylo krásné babí léto. Prošli jsme si katedrálu i okolní památky a jeli jsme do vedlejšího města Auray.

Auray je hezké upravené město se středověkým jádrem. Šli jsme z náměstí Place de la République přes Rue du Château dlážděnými uličkami s obchůdky a galeriemi. Z úpatí hradu byl hezký výhled do přístavu Saint-Goustan. Do přístavu jsme došli přes čtyřobloukový kamenný most Pont de Saint Goustan. Tam jsme si dali oběd a vyfotili bar Benjamina Franklina. Benjamin Franklin tady byl v roce 1776 donucen větrem vystoupit ( po vichrech, co jsme tu zažili, chápu), když chtěl dojet do Nantes, aby požádal Francii o pomoc k získání americké nezávislosti.

Určitě to nebyla zbytečná zastávka. Svažitými uličkami s hrázděnými domy jsme se vrátili k autu.

Čekala jsem, že městečko Quimperlé bude stejně hezké. Ale bylo to spíš zklamání. Stavební úřad tady asi nefunguje. Každé okno jiné, některé stavby spíš jak z 50. let. Podle průvodce jsme měli být skoro unavení pohledem na historické památky a elegantní budovy. Spíš jsme hledali něco zajímavého. Koukli jsme se jen do opatství Abbatiale Sainte-Croix. Je to příklad bretaňské románské architektury. Vedle je tržnice z roku 1887 s železnou konstrukcí a barevnými cihlami . Přes most pont Fleuri jsme přešli do horního města ke kostelu Église Notre-Dame-de-l’Assomption. Město jsme prošli, ale nenadchlo. To bych si klidně odpustila.

Rozhodli jsme se, že pojedeme ještě i do Concarneau, ale protože nám zrovna nemluvila navigace, zapomněli jsme odbočit. Znamenalo by to otočku až po 10 kilometrech a to už se nám nechtělo. A tak jsme si dali cíl E.Leclerc v Crozonu a pokračovali jsme dál. Dobře jsme udělali. Byli jsme už oba hodně unavení. Nakoupili jsme základní věci a jeli se ubytovat.

Náš dům jsme nejdřív nemohli najít, protože popis byl fakt strohý – název ulice. Jean psala, ať hledáme rezidenci Stone and Holiday. Taková tady ale není, nevím kde to vzala. Všimla jsem si potom, že připsala i Pierres et vacanses. Podle toho už jsme to našli. V rezidenci je několik patrových domů s apartmány. Uprostřed je bazén. I byt je moc útulný a prakticky zařízený. Hezčí než na fotkách, všechno dokonale sladěné. A nechybí tu fakt vůbec nic. Výhled z balkonu krásný. Mohli jsme sedět u stolu nebo na gauči a koukat na vlny. Vyndali jsme dobroty a u dobrého vína jsme seděli celý večer na balkóně. Potom jsme mrtví odpadli.