11. den – Mont Saint-Michel a Cancale: tajemný ostrov a chuť moře

I když předpověď počasí nebyla příznivá, naplánovali jsme si výlet na Mont Saint-Michel. Ráno hodně pršelo, ale meteorologové slibovali zlepšení od desáté hodiny. Sbalili jsme všechno možné oblečení a vyrazili – déšť nás neodradil.

Při hledání parkoviště jsme nejprve omylem zajeli na místo určené pro elektroauta, než jsme našli správné – parkoviště P10. Na Mont Saint-Michel jsme se vydali pěšky, kyvadlový autobus jsme nevyužili. I přes nepříznivé počasí mířily k ostrovu davy lidí.

Byl odliv, takže jsme si mohli ostrov obejít a vyfotit z „moře“. Voda byla tak daleko, že nebylo vidět moře vůbec – rozdíl mezi přílivem a odlivem je tu největší v Evropě, až 15 metrů. Při přílivu ostrov zcela obklopí moře, voda se valí rychlostí až 15 km/h. Říká se: „Jdeš-li na Mont Saint-Michel, sepiš závěť…“

Mont Saint-Michel se nachází na pomezí Normandie a Bretaně, asi kilometr od pobřeží v zálivu řeky Couesnon. Je to žulový ostrov vysoký kolem 80 metrů, spojený s pevninou mostem. Dříve byl přístupný jen při odlivu.

Podle legendy vzniklo kultovní místo v roce 708, kdy se biskupovi Aubertovi z Avranches zjevil archanděl Michael a přikázal mu postavit kapli na vrcholu ostrova. Postupně zde vyrostl románský a gotický klášterní komplex, korunovaný sochou archanděla Michaela vysokou 3,5 metru a vážící 820 kg.

Opatství sloužilo různým účelům – během stoleté války bylo jediným místem severní Francie, které nepadlo do rukou Angličanů. Později se proměnilo ve vězení známé jako „Bastila moře“, kde bylo vězněno až 15 000 osob. V roce 1863 vězení zrušil Napoleon III. Dnes je klášter opět aktivní – působí zde benediktini. Na ostrově žije jen několik desítek obyvatel, zbytek tvoří restaurace, hotely a obchody se suvenýry.

Zajímavosti o Mont Saint-Michel

• Po Paříži je to druhá nejnavštěvovanější památka Francie – ročně ji navštíví přes 3 miliony lidí.

• Od roku 1979 je ostrov, opatství i záliv zapsán na seznamu UNESCO.

• Návštěvníci vystoupají ke klášteru legendární třídou Grand Rue a zdolají přibližně 350 schodů.

• Od roku 2014 spojuje ostrov s pevninou nový most, který umožňuje zachování přílivové dynamiky.

• Z vrcholu opatství je dechberoucí výhled na záliv a světelnou hru hladiny a písku – scenérie, které inspirují poutníky i umělce.

Prošli jsme si celý klášter bez audioprůvodce, ale využila jsem Perplexity – zadala jsem informace z cedulí a pokud byl signál, fungovalo to skvěle.

Když jsme dorazili ke vstupu do opatství, vyšlo slunce a fronta na lístky byla dlouhá. Koupili jsme je online – vstup za 30 minut. Doma jsme je nechtěli objednávat předem, protože jsme nevěděli, kdy přesně dorazíme.

Při kontrole batohů jsem si uvědomila, že jsem s sebou vzala náš zavírací nůž – docela velký, s vývrtkou, která nám v bytě chyběla. Přendala jsem ho do menšího batohu a doufala, že kontrola bude mírná. V rámu jsem sice pípala, ale aktivně jsem ukázala klíče a kontrola byla jen letmá – nůž zůstal neodhalen.

Nejhezčí byla Křížová chodba.  Chodbu obklopuje krytá galerie s jemně tesanými oblouky a 137 sloupi, které tvoří“ trojnožky“. Chodba sloužila mnichům k rozjímání , zahrada uprostřed byla místem klidu.  Další zajímavou místností byl reflektář ( jídelna). Spolu s křížovou chodbou je částí opatství zvané „ La Merveille“ ( zázrak) . Sloužil jako jídelna pro mnichy, kam přicházeli několikrát denně ke společnému jídlu a rozjímání.  Pokračovali jsme do Salle des Hotes . je rozdělena do dvou lodí pomocí šesti osmihranných sloupů . Krásné jsou detaily na sloupech jako jemné listové motivy na hlavicích sloupů. Na jedné straně jsou dva ohromné krby, které sloužily k přípravě jídla a ty oddělovala stěnová tapisérie. Místnost byla určena pro hosty nejvyššího postavení, které byli přijímáni se vším komfortem své doby, včetně latrín v blízkosti místnosti. Mimochodem i dnes jsou tu záchody pro návštěvníky.

Zajímavá byla i místnost Sale de la roue. Je tu velké kolo zvané „roue! ( kolo vězňů), které bylo instalováno v 19. století. Fungovalo jako váha , kterou točili vězni, aby umožnili zvedání nákladů, jako byla jídla a jiné zásoby, pomocí lan a kladek na odlehlé části skalního území. Vězni chodili uvnitř kola, aby jej otáčeli. Umožňovalo to „ efektivní“ přenos materiálu vzhůru po strmé skále.

K autu jsme se vrátili pěšky – fronta na autobus byla stejně dlouhá. Cestou domů jsme se zastavili v Cancale, městě proslulém ústřicemi. Už po cestě bylo vidět množství farem a stánků. Vyhlédla jsem nejlépe hodnocenou restauraci, ale byla ještě zavřená. Prošli jsme přístav a na jeho konci jsme objevili stánky s ústřicemi různých velikostí. Lidé je jedli u stolu nebo přímo na kameni. Koupila jsem si šest – malý gurmánský zážitek.

Po celém dni jsme měli hlad, a tak jsme zamířili do restaurace La Place Cancale (hodnocení 4,4). Vybrali jsme si tříchodové menu: foie gras s cibulovou remuládou, uzený losos se salátem, jako hlavní chod jehněčí kýtu a kotletku s kaší, a nakonec dezert – koule z odpalovaného těsta se zmrzlinou a šlehačkou. Bylo to vynikající.

Večer jsme si už jen zpříjemnili sklenkou výborného francouzského vína.

Tento výlet určitě nevynechte a pamatujte:

V Cancale si dejte ústřice přímo u stánku – čerstvé, autentické a za skvělou cenu.

Lístky do opatství si kupte online až na místě – vyhnete se čekání a zároveň si zachováte flexibilitu.

Vezměte si vlastní občerstvení – ceny na ostrově mohou být vyšší, ale piknik s výhledem na záliv má své kouzlo.

Nezapomeňte na pohodlnou obuv – budete zdolávat schody a kamenné uličky a chodit v mokrém písku při odlivu

Zkontrolujte příliv a odliv – pokud chcete vidět ostrov obklopený mořem, naplánujte si návštěvu podle přílivového kalendáře.