13. den – Granville a Mont Saint-Michel

Po včerejším ne úplně nejzajímavějším výletě jsme si chtěli spravit chuť. Jarda našel Granville v Normandii. Bylo to 138 km, což při místních silnicích znamenalo něco přes dvě hodiny jízdy.

Cestou jsme míjeli Mont Saint-Michel. Chtěli jsme ho vidět při přílivu, a tak jsme si zjistili, kdy má být hladina moře nejvyšší – v 17:49. Rozhodli jsme se tedy vrátit se tam při zpáteční cestě.

Granville je historické město ležící na skalnatém výběžku v Normandii, často přezdívané „Monako severu“ díky své poloze a atmosféře. Má zajímavé historické jádro s pevnostními hradbami, starými kamennými domy pirátů a malebnými náměstími s kavárnami. Ze zhruba 450 metrů dlouhých hradeb se nabízí krásné výhledy. V předvečer masopustu se tu údajně koná karneval, který je zapsán na seznamu UNESCO.

Do města jsme dorazili kolem poledne, a tak jsme si rovnou našli restauraci na oběd. Vybrala jsem Parfum Poivre s hodnocením 4,6. Podávají zde kvalitní francouzskou kuchyni – grilované steaky na dřevě, normandské hovězí, kachní prso a speciality z lokálních surovin. A cenově to bylo také příznivé. Obědové menu, ve kterém byl i steak, stálo 18,50 EUR.

Měli plno, ale jeden stůl byl volný na 45 minut, což nám stačilo, protože jsme chtěli co nejdříve vyrazit do města. Dali jsme si jídlo pro dva – čtyři druhy steaků se třemi omáčkami, hranolky a salát. Bylo to výborné, přesně médium rare.

Z restaurace jsme pokračovali ulicemi s hezkými obchody do přístavu. Zrovna byl odliv, takže lodě stály v bahně. Z přístavu lze podniknout lodní výlety na ostrovy Îles Chausey, které tvoří unikátní souostroví s 356 ostrůvky v závislosti na přílivu a odlivu. Zahnuli jsme po schodech na hradby a ke kostelu Notre-Dame du Cap Lihou.

Tento kostel je nejvýznamnější památkou Granville. Stojí na nejvyšším bodě starého města (Haute Ville) a jeho původ sahá do 12. století, kdy zde podle legendy rybáři v roce 1113 nalezli sošku Panny Marie, což vedlo ke vzniku původní kaple. Použitý žulový kámen byl dovážen až z ostrovů Chausey a stavba trvala více než tři století. Kostel je tradičně spjat s námořníky a během staletí byl významný pro poutníky z širšího okolí. Nachází se zde i slavný obraz „Nanebevzetí Panny Marie“ z roku 1712, inspirovaný Rubensem. V tomto kostele byl také pokřtěn módní návrhář Christian Dior.

Od kostela jsou krásné výhledy a za dobrého počasí je prý možné vidět i Mont Saint-Michel. Nějaký kopeček jsme v dáli viděli, ale těžko říct, co to bylo.

Prošli jsme náměstím Place Cambernon s kavárnami a galeriemi. Po hradbách jsme zamířili na Pointe du Roc, kde se nachází i maják. Kolem přístavu, kde už byly lodě ve vodě, jsme se vrátili k autu.

Zajeli jsme ještě k muzeu Diora na druhou stranu města. Muzeum je umístěno v krásné vile Les Rhumbs, kde slavný módní návrhář strávil své dětství. Vila ve stylu Belle Époque stojí na útesu s výhledem na moře a kanál La Manche. Toto muzeum je jediné ve Francii s označením „Musée de France“, které je věnované výhradně jednomu módnímu návrháři. Představuje více než 200 oděvů haute couture, doplňků, kreseb a fotografií vztahujících se k tvorbě Christiana Diora a jeho módnímu domu od založení značky v roce 1947 až po současnost. Součástí je i zahrada, kterou vytvořila Diorova matka Madeleine. Jde o jednu z mála dochovaných uměleckých zahrad raného 20. století. Tato zahrada, známá jako anglický park, je krásně upravená a nabízí okouzlující růžovou zahradu, kde lze vnímat vůně, které Diora inspirovaly. Toto místo je zdrojem inspirace, který ukazuje, jak příroda a prostředí Granville ovlivnily tvorbu jednoho z nejvlivnějších módních ikon 20. století. Parkovali jsme vedle hřbitova, kde jsme našli i Diorův hrob.

Poté jsme pokračovali zpět k Mont Saint-Michel. Těšili jsme se, že tentokrát uvidíme vše pod vodou. Ale spletli jsme se. Vody sice bylo víc a postupovala docela rychle, ale zjistili jsme, že příliv není pokaždé stejný – liší se podle koeficientu. Dnes byla hladina při přílivu 9,6 metru, zatímco o pět dní později měla být 13,8 metru.

Nahoru mezi hradby jsme už nešli. Udělali jsme spoustu fotek. Obloha se zatáhla a honily se mraky, takže snímky byly o to zajímavější. Cestou k autu jsme zase zmokli, i když ne tolik jako včera.