3. den: Cognac

Na čtvrtek jsme si rezervovali nocleh v Cognacu v hotelu Heritage. Jardův známý nám tam domluvil prohlídku v koňakárně a taky dobrou restauraci.
Do Cognacu jsme dorazili kolem poledne a studovali jsme, jak se tam platí parkování. Zbývalo asi 15 minut do doby bez placení. Jarda čekal u auta já jsme se zatím vydala do doporučené restaurace, abych pro jistotu zamluvila místa. Bylo to pár ulic, ale já jsem stejně zvládla ztratit cestou zpátky k autu. Po telefonu mě Jarda naváděl, ale taky moc nevěděl, kde vlastně je. Ale za chvilku jsme se našli a šli jsme na oběd. Jídlo bylo moc dobré, ale nacpali jsme se k prasknutí.

Po obedě jsme šli v hrozném vedru do koňakárny Bache Gabrielsen.
Před více než 100 lety se mladý Thomas Bache Gabrielsen z Norska vydal na zkušenou do Francie, kde nakonec díky své životní lásce zůstal a připojil se k firmě Petera Antona Rustada, který koupil firmu A.Edmond Dupuy (firma Agusta Dupuyho na výrobu Cognacu a Pineau des Charentes vznikla roku 1852). Velké úspěchy přinesl poměrně stabilní skandinávský trh. Po tragické nehodě Petera Rustada pokračoval v podnikání sám Thomas Bache. V současnosti je společnost v rukou Hervého Bache, který je nejstarším synem a zástupcem již 4. generace rodiny Bache Gabrielsen. nes je to nejprodávanější koňak v Norsku, ročně se prodá přes jeden milion lahví.

Průvodkyni nám dělala sympatická francouzka, která nám všechno detailně popsala a odpověděla na všechny naše otázky. Ukázala nám i cognac paradase – sklep ve kterém jsou každý rok ukládány vzorky. Cognac z roku 1842 jsem ještě neviděl a asi už neuvidím. Na konci nás čekala i ochutnávka několika koňaků, nejstarší byl 100 let starý.

Kombinace koňak, vedro a oběd nás úplně zničila a šli jsme se natáhnout na pokoj. Vůbec jsme se necítili dobře, ale opice to nebyla. Večer jsme si šli dát jedno pivo. A mě ještě přinesli nějaké sladké červené, což mě odrovnalo úplně. Hotel měl příjemnou zahradní restauraci, ale to pro nás bohužel nebylo lákavé. Byla to velká škoda, protože Cognac je hezké město. Sice jsme si ho prošli, ale kdyby nám bylo dobře, pořádně bychom si ho prohlédli ještě jednou.