7. den – Saint-Jacut-de-la-Mer

Saint-Jacut-de-la-Mer bývala původně ostrovem, který žil hlavně z rybolovu – především makrel a rejnoků. Dnes je to klidné letovisko s bohatou historií.

Dominantou je benediktinské opatství z 6. století, které dnes slouží jako centrum pro duchovní a tvůrčí pobyty. Budova je obklopena rozlehlou zahradou přímo u moře – ideální místo pro chvíle klidu. Pořádají tu kulturní akce a workshpy. Je tu i knihovna. Hezky využité místo.

Kamenné domy jsou typicky postavené v řadě, aby byly chráněné před silným větrem. To je pro tuto oblast je to typická zvláštnost.

A pak je tu archipel Ébihens  – soukromý ostrov, kam se dá dojít pěšky při odlivu. Najdete na něm válečnou věž z 17. století, kterou nechal postavit slavný vojenský inženýr Vauban

Zaparkovali jsme u kostela Notre-Dame-de-Landouar. Bylo zataženo a foukalo. Výběžek Pointe du Chevet  je tak úzký, že z jedné strany vidíte moře a z druhé taky. Můžete si vybrat, na které straně se budete koupat – podle toho, kde méně fouká a víc svítí slunce. Těch „jedenáct pláží“ jsou spíš malé zátoky mezi skalami.

Hned na začátku začalo pršet. Tady je to normální. Předpověď se asi změnila – mělo být ošklivo jen do poledne. A přesto se na pláži koupali lidé – dokonce bez neoprénu! Já naopak přemýšlela, že si obléknu ještě svetr.

Zjistili jsme, že jsme mohli parkovat i u pláže- zdarma. Vlastně všude tady jsou parkoviště zdarma a doprava je úplně v klidu.

Počasí nás trochu štvalo – chvíli zima, chvíli vedro. Najednou černé mraky a hustý déšť. Naštěstí jsme našli nejlépe hodnocenou restauraci ve městě – a byla kousek od nás. Uvnitř nával, všichni se schovávali před lijákem. Na první pohled to vypadalo jako putyka spojená s trafikou, ale atmosféra byla skvělá. Když rozsvítili světla, protože byla chvíli úplná tma, všichni tleskali. U stolu seděli i místní „námořníci“ dost pod parou. Za posuvnými dveřmi se ale ukrývala příjemná restaurace.

Dali jsme si galettes – jednu se slaninou, vejcem a žampiony, druhou s lososem a crème fraîche. Přesně jak psali v recenzích: skvělý poměr cena/výkon.

Po obědě jsme se vrátili na GR34 a pokračovali po trase. Bundy jsme měli mokré, ale naštěstí vysvitlo slunce. Cesta vedla kolem kempu a klidnými uličkami s bujnou vegetací na zahradách. Za chvíli jsme byli zpátky u kostela Notre-Dame-de-Landouar.

Současná podoba kostela pochází z let 1930–1932. Zajímavostí je, že jeho presbyterium (hlavní prostor u oltáře) je obráceno na západ místo tradičního východu – kvůli orientaci k hlavní komunikaci v obci.

Protože už bylo dost hodin, druhý okruh jsme nestihli. Jeli jsme se podívat na zříceninu Château de Guildo. Upřímně – prostě zřícenina, to mě moc nebaví.

Pokračovali jsme proto do Saint-Cast-le-Guildo, rovnou do přístavu. Tam jsme si dali drink v restauraci s krásným výhledem a viděli trasu na další možný výlet. Počasí se nakonec umoudřilo a bylo příjemně. Na kopečku po cestě jsme ještě zahlédli Forte La Latte  a majáky na Cap Fréhel z druhé strany než při naší tůře,

Domů jsme dorazili unavení, ale spokojení. Večeře? Jednoduchá a skvělá – místní brambory a losos. Další krásný den v Bretani!

Tip pro cestovatele:

• Pokud hledáte místo pro meditaci, psaní nebo jen tiché rozjímání, opatství v Saint-Jacut je skvělou volbou.

Cestou jsem si vyhledala místní dobře hodnocené restaurace.. Vybrali jsme restauraci Les Cocottes Papoten s hodnocením 4,8. Byla plná, což je vždycky dobré znamení. Jídelníčku jsme nerozuměli, ale šéf se nám snažil vše vysvětlit. Jako předkrm jsme si dali rybí rilletes – chutnalo to trochu jako zavináče, se zeleninou a krásně naservírované. S pivem to bylo výborné. Hlavní jídlo už tak oslňující nebylo – vše bylo zapečené. Vyzkoušeli jsme rybu s citronovou omáčkou a pomalu pečené maso s thajskou omáčkou, obojí s rýží a zeleninou. Od našeho stolu jsme viděli kuchařku při práci. Restaurace měla michelinskou hvězdu z roku 2018, ale paní asi nebyla michelinská šéfkuchařka – dochucení by sneslo trochu víc. Ale jídlo bylo lehké a zdravé, najedli jsme se dobře.

Po obědě jsme si prošli město. V Collégiale Notre-Dame-de-Grande-Puissance byla krásná  vitrážová okna, skrz která krásně prosvítalo slunce. Kostel byl krátký a proto asi oltář působil velmi majestátně. Kostel má i střílny, cimbuří a obranné prvky, protože kostel byl součástí obranného systému hradu.

Další zastávkou bylo přímořské letovisko Pléneuf-Val-André. Prošli jsme se po místní 2,5 km dlouhé promenádě podél široké pláže – právě byl odliv. Někteří se i koupali. Bylo teplo, ale příjemně foukal vítr, takže jsme se nepekli. Podél promenády, ale i jinde ve městě jsou elegantní vily z 19. století, z doby, kdy sem jezdila bretaňská  a pařížská smetánka. Do přístavu už jsme nešli. Chtěli jsme ještě stihnout nákup v místním E.Leclercu. Byl poměrně velký, ale výběr nebyl tak bohatý jako v jiných, které známe. Nakoupili jsme základní potraviny a v tu chvíli nám už psala Celia z ubytování.

Celia neuměla anglicky, ale s překladačem jsme se domluvili. Parkování máme ve vnitrobloku s úzkým vjezdem – ale oproti parkování v Itálii s  výtahem je to luxus.

Ubytování je hezké, ale my jsme hrozně zhýčkaní z minulých ubytování. Některé byty byly úplně profesionálně zařízené, všechno vyladěné do nejmenšího detailu. Tady to mělo některé mouchy, ale nic zásadního tu nechybělo. Jen jsem například musela odstěhovat noční stolek, abych otevřela šatní skříň😊.

Hlavní pro nás ale bylo, že z balkonu jsme koukali na moře. Erquy je příjemné přímořské letovisko se 4000 obyvateli. Je známé jako „hlavní město mušlí sv. Jakuba“ (coquilles Saint-Jacques). V zátoce Saint-Brieuc se nachází jedno z největších lovišť těchto mušlí v Evropě.

Podle legendy inspirovalo Erquy vesnici Asterixe a Obelixe. Autor komiksu Albert Uderzo zde trávil prázdniny a tři skaliska u pobřeží připomínají slavné „nezdolné“ galské sídlo.

Město je proslulé svými růžovými pískovcovými útesy a domy. Tento kámen se těžil v místních lomech Z nich později vznikla přírodní atrakce Lacs Bleus – jezírka s tyrkysovou vodou.

Na prohlídku města už jsme ale nešli. Dali jsme si vychlazené pivko a k večeři bagetku s tapas z vlastních zásob. U láhve vína jsme úplně odpadli – únava byla silnější než vůle.