12. den: Saint-Nazaire – odlet Belugy

Ve středu ráno bylo zataženo a vypadalo to, že nebude moc hezky. Opak byl pravdou. Rozhodli jsme se, že pojedeme ještě jednou do Saint-Nazaire, projdeme se kolem pláže a asi jedinou ulicí, která tam je. Protože ve 13:40 hod měla odlétat od Airbusu zase Beluga, naplánovali jsme si před procházkou městem ještě nákup dárků domů. To by nám krásně časově vyšlo.

Odlet Belugy se ale podle Flyghtradaru pořád posouval. Radši jsme tam ale jeli už na 13:15 hod, abysme o nic nepřišli. Dojeli jsme nejdřív až k branám závodu. Přes plot jsme zaparkovanou Belugu viděli. Můj kreativní manžel jako správný paparazzi požádal místní hovnometařku, jestli by si mohl stoupnout na korbu jejího auta. Paní se zeptala šéfa a s radostí svolila. Za chvíli přišel i šéf a chtěl se s námi dát do řeči. Uměl ale jen francouzsky. Tak jsme vytáhli mobil s překladačem a on do něj krásně srozumitelně mluvil. Dozvěděli jsme se, že se teď sjíždí letadla na velký letecký den v pátek v Pornichetu. To už ale letíme domů. Zkoušeli jsme ještě drze vejít do budovy letiště, ale pan letišťák  byl neoblomný. Nikam nás pustit nemohl.

Vrátili jsme se na místo, kde jsme fotili i minule. Bylo 35 stupňů, vedro jako ve skleníku a čas odletu se posunul ještě na 14:35 hod.

Nakonec jsme se dočkali ! V dáli jsme viděli, že se Beluga rozjela a chystá se vzlétnout. Chvíli jsme měli strach, že nakonec vyletí opačným směrem. Ale dobře to dopadlo a my jsme si Belugu vyfotili i při odletu z Airbusu.

Úplně spaření jsme se ještě stavili natankovat a pro bagetu, kterou jsem zapomněla.

Doma jsme strčili pivo hned do mrazáku a uvařili si špagety. Po pozdním obědě jsme hned vyrazili na pláž. Voda byla příjemné ochlazení, ale luxusní koupání tahle teplota není. Člověk cítí tepelnou výměnu jak při saunování.

V půl sedmé se zatáhlo a tak jsme seděli na terase, popíjeli vínko. Naposledy krevety k večeři. Ještě v půl desáté bylo 26 stupňů. To byla tropická noc v Bretani.