3. den: Pornic a Pornichet
Ráno jsme si koupili v pekárně zase čerstvé pečivo, sbalili jsme a vyrazili jsme do Pornichetu. Cestou jsme se ale ještě stavili ve městě Pornic.
Pornic.
Průvodce slibují Château de Pornic s jeho impozantní siluetou. Tak to je hezký malý soukromý zámeček na kopečku s normální siluetou.
V přístavu jsme si nejdřív našli restauraci, kde si dáme oběd. A výběr se povedl. Restaurace Le poisson rouge měla dobré hodnocení na Tripadvisoru a oprávněně. Dali jsme si slávky v husté smetanové omáčce (mňam) a chobotnici. Oboje výborné.
Po příjemném obědě jsme se prošli z přístavu po Quai Leray a pokračovali jsme po promenádě na kůlech.
Pornichet
Se Sandy, ubytovatelkou z Pornichetu, jsme se domluvili na příjezdu okolo 6 večer. Jeli jsme přes most Saint -Nazaire. Most Saint-Nazaire je starý víc než 40 let a stále platí rekord – nejdelší most ve Francii s délkou 3 356 metrů. Tahle unikátní stavba je majetkem ministerstva, které na její údržbu věnuje v průměru 2 miliony eur ročně. Od roku 2010 ve Francii unikátní systém řízení umožňuje regulovat provoz na mostě podle provozu vozidel. To asi znamená, že 2 jízdní pruhy jsou ve směru, který je více vytížený. A mezi nimi svítí červená světýlka.
Naše ubytování v Pornichetu jsme našli hned podle adresy a fotek. Je to malý byt s rozkládacím gaučem a u zdi ještě s palandou, takže by se sem vešli 4 lidé (v dešti by to nebylo nic moc pro čtyři) Ale terasa je veliká s krásným výhledem na moře. Pod domem vede stezka kolem moře a na všechny strany jsou pláže oddělené skálami. Voda je podle Googlu 18 stupňů, ale dá se v ní chvíli být. Hned jsme vyzkoušeli malou pláž pod terasou. Byl příliv, tak tam nebyly kameny.
