8. den: Roscoff – směr sever

Cílem našeho výletu byla městečka na sever od nás, na pobřeží směrem k Velké Británii. Nejdřív jsme jeli do Roscoffu. Je to příjemné lázeňské městečko, které si získalo pověst díky léčbě mořskou vodou. Zaparkovali jsme blízko office de tourisme, který ale přes poledne zavíral. Prošli jsme se uličkami starého města, kde byla obydlí rejdařů a korzárů.

Kostel Église Notre-Dame-de-Croaz-Batz měl krásný oltář i varhany. Všechny kostely tu mají takové altánky, kde je svěcená voda. Došli jsme starým přístavem až k majáku a začalo hustě pršet. Na chvíli jsme se schovali a potom jsme se rychle přesunuli do restaurace Chez Janie, o které jsem se dočetla na internetu. Restaurace byla skoro plná. Je zaměřená na mořské plody a ryby. Vybrali jsme si jako předkrm rybí rillettes a tatarák z ryby. Nakonec to nebyl tatarák z ryby, ale z mořských řas. Za omyl jsme byla ráda, protože mořské řasy se tu loví a hodně prodávají. Rybí rillettes bylo jako dobrá rybí pomazánka. Já jsem si potom dala ústřice a Jarda tresku s bramborem a nevím jakou omáčkou. Oboje bylo moc dobré. Nakonec jsme si dali společně dezert. Větrníčky plněné zmrzlinou a vedle šlehačka. Všechno bylo moc dobré, jen obsluha strašně pomalá. Asi je to tu normální. Strávili jsme tam přes dvě hodiny. Ale příjemné. Restauraci můžeme jen doporučit.

Roscoff je také známý cibulí. Na jednom domě taky cibule visela. V tomto kraji se hodně pěstuje zelenina a zahradničí. Artyčoky, květák, brambory, kamélie, rododendrony. A taky je tu hodně koní.

Potom jsme přejeli do městečka Saint-Pol-de-Léon. Dříve to bylo biskupské město. Proto je tam veliká a asi krásná katedrála Cathédrale Saint-Pol-Aurélien. Protože pršelo, prošli jsme se jen ulicí ke Kreiskerově kapli. Obě byly zavřené. Pršelo a foukalo, a tak jsme nasedli do auta a jeli do Morlaix.

Zaparkovali jsme vedle office de tourisme a vzali jsme si mapku, na které měly být okruhy městem. Byly tam dva, ale nevím , jak se má v tak nepodrobné mapě člověk orientovat. Asi jsme už zhýčkaní internetem a navigací. Výrazným prvkem ve městě je železniční viadukt, který překlenuje údolí. Byl postaven v roce 1863 a leží na trati spojující Brest a Paříž. Je vysoký 58 metrů. Ale nešli jsme po schodech na něj. Prošli jsme se do středověkého centra, kde jsou hrázděné domy s točitými schodišti ( četla jsem a viděla na obrázku). Některé domy se tu jmenují pondalez. Mají dřevěné lávky a schodiště spojující místnosti v přední a zadní části budovy, které byly odděleny krytým vnitřním nádvořím. Ale uvnitř jsme to neviděli, nechtělo se nám na exkurzi. Prohlédli jsme si nejzajímavější domy – maison a vrátili jsme se k autu.

Dál už jsme nepokračovali, protože pršelo a cesta domů trvala hodinu a půl. K večeru se obloha vyjasnila, takže jsme mohli i sedět na balkoně. Krása střídá nádheru.