2. den Angers a Saumur

Z Nantes jsme jeli do měst Angers a Saumur, které leží více do vnitrozemí.

Angers

Lístky do hradu s opevněním v Angers jsme si rezervovali den předem, abychom nemuseli stát frontu. Byli jsme zvědaví na tapisérii Apokalypsa. Bláhově jsem si myslela, že je 103 metrů dlouhá v kuse, ale je to vlastně soubor tapisérii vedle sebe. No muselo to dát práce a přitom taková blbost. Uvnitř byla i hezká upravená zahrada.

Ve městě jsme prošli kolem galerie David d’Angers. Galerie David d’Angers je malé muzeum věnované sochaři Pierre-Jean Davidovi, známému jako David d’Angers. Pierre-Jean David byl slavným sochařem v 18. a 19. století. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří štít Panthéonu, pomník generála Goberta na hřbitově Père-Lachaise v Paříži a Gutenbergův pomník ve Štrasburku. My ho neznáme, ale asi byl dobrý. Muzeum sídlí v obnoveném opatství Toussaint ze 13. století. Díky modernímu skleněnému stropu můžete obdivovat nádherné sochy zalité denním světlem.

Sedli jsme si do restaurace na náměstí a chtěli jsme si dát jen cider. Nakonec jsme si dali i galettes a crêpes.

Potom jsme pokračovali prohlídkou katedrály Saint-Maurice. V katedrále byly zase krásné varhany a vitráže. Taky tam byly lavice jako v kostele, ne židle. To je hned hezčí a působí to důstojně. Tam, kde mají židle, mám vždycky pocit, že je vyhodili a pak jim to přišlo blbý, tak tam dali židle.

Dům Adama, nazývaný také dům Adama a Evy nebo Stromu života. Je to přízemní hrázděný dům se třemi patry, která ho převyšují. Dříve prý platili daně podle velikosti půdorysu a tak horní patra byla často větší než přízemí. Za svůj název vděčí tenhle dům postavám „Adama a Evy“, které rámovaly „Strom života“ na rohovém sloupu v přízemí. Výzdoba ho řadí mezi nejpozoruhodnější truhlářské práce středověku ve Francii. Potom jsme ještě došli i ke kostelu Viktorky (asi) .

A tradáá do Saumuru. Myslela jsem, že je to kousek, ale byla to zase skoro hodina cesty.

Saumur

Město Saumur se proslavilo nejen svým nádherným zámkem, ale také výbornými šumivými víny ( my našli jen nešumivá, ale výborná), kvalitní jezdeckou školou a jedinečným muzeem tanků. Tohle městečko je také rodištěm slavné módní návrhářky Coco Chanel. Taky tady hodně pěstují houby a využívají při tom koňský trus.

Zastavili jsme blízko Office de tourisme a šli jsme historickým centrem s jeho bílými kamennými budovami nahoru k zámku. Na Place Saint Pierre  s kostelem Saint Pierre a  hrázděnými domy  jsme si chtěli dát v restauraci pivo, ale obsluha byla tak marná, že jsme radši odešli.

Zámek na kopci byl sídlem vévodů z Anjou a využívali ho jako vězení, zbrojnici a městské muzeum. Je to takový princeznovský zámek a stojí za to ho vidět. V zámku je muzeum jezdectví a hraček. My jsme ale dovnitř nešli. Hezký výhled na zámek jsme měli i z restaurace naproti, kde jsem si dala skleničku místního vína Saumur champigny. Přes park Jardin des Plantes jsme prošli uličkami zase zpátky dolů k autu.

Na večeři jsme si chtěli dojít do restaurace Le Coq en Pâte, ale měla v neděli zavřeno. Tak jsme šli ještě jednou do Chez Maman, kde nám už v pátek chutnalo. Dala jsem si sardinky – neurazí, nenadchne. Jarda měl opět tatarák, ale tentokrát gurmánský navrchu s foie gras.